Detektiv Frank: Případ zmizelého náramku

1. V BERLÍNĚ
2. V LONDÝNĚ
3. VEČER
4. PŘEDÁNÍ NÁRAMKU

Kapitola 1. – V BERLÍNĚ

Zazvonil telefon. ,,Kdo tam? Tady detektiv Frank Marx.” Z telefonu se ozval detektivův dlouholetý kamarád. ,,Ahoj Franku. Tady Olaf.” ,,Nazdar, co potřebuješ?” zeptal se Frank. ,,Ale, mám pro tebe takovou prácičku. Zastav se za hodinu za mnou doma.” ,,Jistě o co jde?” ,,Po telefonu ti to nemůžu říct.” ,,Jak myslíš, tak za hodinu.Čau” ,,Ahoj” Detektiv položil telefon a začal se oblékat. ,,Ale ne. Kde mám klíčky od auta? Tady jsem je někde měl.” V tom zabouchali dveře. ,,Kdo je?” zeptal se. Nikdo se neozval. Přesto otevřel. Za dveřmi stáli dva ozbrojení muži. Zatáhli detektiva do kanceláře. ,,Co po mě chcete?” zeptal se detektiv. ,,Volal ti Olaf Weisner, že? Ale zavolal pozdě. Ztratil se totiž náramek. Ne jen obyčejný náramek. Měl v sobě jistou moc. Chtěl aby jsi ho našel. A víš kdo ho má? Nevíš a ani to nepotřebuješ vědět.” Nabil svou bouchačku, ale Frank byl bystřejší. Vzal vázu, co ležela na stole a praštil muže po hlavě. Druhý zločinec vytáhl svou bouchačku. Chtěl vystřelit, když zjistil, že nemá náboje. Vynikající chvíle pro Franka, který muže střelil do nohy. ,,Tu máš!!!” Jeden muž v bezvědomí a druhý s prostřelenou nohou. Frank zavolal sanitku. ,,Co to bylo za lidi? A o jakém náramku to mluvili? Musím zajet za Olafem. Snad mi to vysvětlí. Ale kde jsou ty klíče? Aha, mám je v kapse.” Frank odjíždí k Olafovi svým nablýskaným BMW.

,,Nazdar Olafe. Asi mi budeš muset něco vysvětlit. Vtrhli ke mně dva týpci a chtěli mě zabít, kvůli nějakému náramku.” ,,Pojď do pokoje. Sedni si.” ,,Tak co ten náramek?” zeptal se Frank. ,,Proto jsem tě volal, Franku. Potřebuju abys ho našel. Je to náramek mé ženy. Dala ji ho matka. V její rodině se dědil z generace na generaci asi tisíc let. Je to magický náramek. Jistě víš, že Elizabeth je z britského šlechtického rodu.” ,,To vím. Ale co to má společného s tím náramkem?” ,,Je to šlechtický náramek. Na světě jsou jen tři takové náramky. Jeden má britská královna, druhý je ukryt na tajném místě a třetí byl ukraden. Jen ten kdo má tenhle náramek může vládnout.Ten kdo vládne bez náramku do měsíce od usednutí na trůn umře. Před pěti sty lety byly předci mé ženy Elizabeth sesazeni z trůnu a usedli na něj předci britské královny. Ale náramek v Elizabetině rodině zůstal. Až do teď. Ale je tady ještě jeden problém: Kdo všechny tři náramky spojí, je nesmrtelný a vládne světu.” Olaf dopověděl příběh o náramku. ,,Mh. To je nebezpečný. To znamená, že britská královna má přístup k dvěma náramkům.” uvažoval Frank ,,Nemám pravdu Olafe?” ,,Nemáš.Královna neví kde je ukryt druhý náramek. Pravděpodobně někde v Africe.” ,,Proč v Africe?” ,,Protože tam nejraději jezdil třetí právoplatný zájemce o trůn, někde kolem roku 1300. Ale jeho rod vymřel v bitvě roku 1450.” ,,Třeba nevymřel a teď chce nastoupit na trůn. Co když ti dva týpci, co mě chtěli zabít, byli právě agenti tohoto rodu? Jak se vůbec jmenoval?” zeptal se Frank. ,,Takový detaily nevím. Zeptej se Elizabeth.”

,,Dobře, ale kde je?” ,,Šla ke své kamarádce. Hned ji zavolám.” Olaf odešel z pokoje a Frank si zatím prohlížel fotku na stole. Je na ní Elizabeth i s hledaným náramkem. ,,Co když se snaží dostat na trůn ten třetí adept?” uvažuje Frank ,,Jestli to byl on, tak už má dva náramky. Ještě okrade britskou královnu a může…….” ,,Elizabeth od ní odešla už před hodinou a přitom je to jen deset minut cesty.” Vrací se do pokoje Olaf.,,To znamená, že se ji něco……….” ,,Něco se ji stalo.” promluvil Frank ,,Vsadil bych se, že v tom mají prsty ti dva týpci, co mě chtěli vodkrouhnout. Musím ji jít hledat. Jakým směrem bydlí ta její kamarádka?” ,,Půjdu s tebou!” ,,Ne. Ty tady zůstaneš, kdyby se náhodou vrátila Elizabeth.” ,,No dobře” ustoupil Olaf ,,Mäkerstraße 381. Taková velká luxusní vila. Nemůžeš ji přehlídnout.”

,,Díky” odvětil Frank ,,A ještě něco. Nehlas to policii. Ta by z toho udělala pěknou aféru a my bychom se mohli jít klouzat. Můžu si vzít tuhle fotku? Je na ni Elizabeth i náramek. Takovej univerzál.” ukazuje Frank na fotku.,,Jistě, je tvoje.” ,,Dik” Odchází Frank.

Frank vyšel před dům. Dal se dopravit na Mäkerstraße. Zatím nic podezřelého. A hele. Na silnici jsou stopy po gumách. Je to jasný. Elizabeth byla unesená. Musí ji zachránit. Honem utíkal pro své BMW Z8. Jen co nastartoval, hodil tam nitro. Jel po stopách na silnici. Nekoukal se po semaforech ani po chodcích na přechodu. Jen aby už nebylo pozdě a stihnul zachránit Elizabeth. ,,Do háje. Dělej ty kráme. Jestli to nestihnu…”

Stopa po pneumatikách končila na skládce. Vystoupil a pro jistotu si vzal svou pistoli ráže 9mm. Nabil ji a vydává se do budovy. Svítí se v ní. Opatrně a potichu se přibližuje ke dveřím. Připraví si pistoli a zatáhne za kliku….,,Vzdejte se! Máte to marný jste obklíčeni!” zařve, ale v budově nikdo není. Až na spoutanou Elizabeth uprostřed místnosti. Přistoupil k ní a vyndal ji hadr z pusy. ,,Jsi v pořádku, Elizabeth?” zeptal se. ,,Ticho je to past. Jsou schovaní nahoře.” zašeptala. ,,Jdi se schovat do auta. Vytáhni střechu. Auto je upravený, z pancíře, to neprostřelej. Počkej tam na mě. Tak jdi.” ,,Dávej na sebe pozor Franku.” Elizabeth odešla do auta a Frank naopak šel opatrně po schodech nahoru. V tom se ozval výstřel. ,,A mám tě!” ozvalo se spolu s výstřelem. ,,Nemáš!” a Frank vystřelil. Zabil ho. Šel dál a strhla se přestřelka.Frank z toho vyvázl tak tak. Míří na hlavu jednomu chlapíkovi. ,,Kde je ten náramek?” zeptal se. ,,Jakej náramek?”

,,Nedělej, že nevíš. Ten co jste ukradli Elizabeth.” ,,Nevím.” odpověděl muž. Frank nabil pistoli. ,,Dobře má ho můj šéf. Pracujeme pro jistýho Alberta VIII. Právoplatnýho adepta o trůn…” ,,A nesmrtelnost a moc nad celym světem, co?” ,,Jo.” odpověděl chlápek. ,,Dobře, ale kde je?” zeptal se Frank. ,,Kdo Albert nebo můj šéf?” ,,Tvůj šéf i s tím náramkem.” řekl Frank. ,,Smůla, toho už nechytneš. Je v letadle do Londýna.” ,,To mě stačí. Jdeme.” Frank i se svým zajatcem šli do auta.

Vraceli se zpět k Olafovi. ,,Hej ty, jak se jmenuješ?” zeptal se Frank chlápka. ,,Marcus. Najali si mě. Měl jsem z toho mít prachy. Ale ty jsi mi to zkazil….” Zvýšil hlas Marcus. ,,Ale ale. Marcusi, jsi nějak vzteklej. Klidni hormony. My dva totiž poletíme do Londýna, najdem tvýho šéfa….” ,,Jen to ne!” ,,Ale, ty se bojíš?” ,,Ne…Vždyť ani nevím kde se skrývá.” ,,Však ty si určitě vzpomeneš, Marcusi.”

Kapitola 2. – V LONDÝNĚ

Letadlo přistává. Na letišti je zmatek. Konečně se vyhrabali a přivolali si taxíka. ,,Kam to bude?” zeptal se taxikář. ,,Na hlavní náměstí.” odpověděl Frank. Vystoupili a poodešli na kraj ulice. ,,Tak Marcusi, kam teď ?” zeptal se Frank. ,,Opravdu nevím. Nikdy jsem v Londýně nebyl. Ale šéf mluvil něco o Albertově ulici. Víc toho nevím.” ,,No alespoň něco. Jdeme.” ,,Vy se vyznáte v Londýně?” zeptal se Marcus. ,,V Londýně ne, ale vyznám se v mapě.” odvětil Frank

,,Kamaráde” promluvil Frank ,,teďka pracuješ pro mě, jasný?” ,,Jasný.” ,,Dobře. Musíme si koupit nějaký bouchačky. Tvou si radši nechám u sebe. Kdyby se ti náhodou zachtělo oddělat mě. Taky se musíme někde ubytovat. Tak pojď za mnou.” ,,Jasný.”

Hnedka druhý si Frank najal překladače a zašli na úřad zeptat se, kde bydlí jistý George Brown. Dozvěděli se adresu a zašli si koupit dva samopali. V půjčovně si vypůjčili auto, bohužel nebylo pancéřoví, s nitrem,….. ale co se dá dělat.

Zajeli na zjištěnou adresu. Samozřejmě bez překladače. Blížili se k domu. ,,Marcusi. Uděláš přesně,co ti řeknu. Zazvoníš a vejdeš dovnitř. Řekneš, že v Berlíně je všechno v pohodě a zeptáš se náramek. Ale nenápadně, aby mu hnedka nedošlo, že jsem tě poslal. Jasný?” promluvil Frank. ,,Jasný.” odvětil Marcus. Přijeli k domu. Marcus vystoupil zazvonil. ,,Kdo je?” ozvalo se. ,,Marcus” George otevřel dveře. ,,Co tady chceš? Měl jsi zůstat v Berlíně….” ,,Přišel jsem tě varovat. V Berlíně nás dostal nějakej hajzl od Olafa. Zajal mně a teď se mám nenápadně zeptat na ten náramek.” ,,Pojď dál” řekl George. Vešli do domu.

Frank zatím čekal v autě až příjde Marcus a řekne mu kde je náramek. Zavolal mu Olaf. ,,Tak co, jak to v Londýně vypadá?” ,,Zatím nic novýho, ale jsme na stopě. Zjistili jsme kde bydlí ten chlápek s náramkem a Marcus za nim šel zjistit kde je ten náramek.” ,,Myslíš, že je bezpečný zapojovat do toho Marcuse? Co když tě zradí. Mužou tě vodprásknout.” ,,Toho se nebojím. Marcus je moc blbej nato, aby ho něco takovýho napadlo.” ,,Jak myslíš.” Frank zaklapl telefon.

,,Takže tady máš ten jed. Večer mu ho nasyp do večeře a odleť zpátky do Berlína. Tady máš tu odměnu.” Podává George Marcusovi peníze ,,10 000 dolarů stačí, ne?” ,,Určitě.” Marcus odchází od George zpátky do auta.

,,Tak co? Kde je náramek?” zeptal se Frank ,,Mmmm. Má ho jeden chlápek tady, jo. Zejtra ho chtěj předat Albertovi.” ,,Ty kecáš.” ,,Proč bych kecal?” odvětil Marcus. ,,Mluvíš tak nejistě. Že si mě podrazil?” ,,Néé.” ,,No uvidíme.” řekl Frank a odjeli na hotel.

Kapitola 3. – VEČER

,,Franku bude večeře. Pojď dolu do restaurace.” ,,Nemam hlad. Marcusi, co to máš v kufru za lahvičku?” Marcus vyběhl z pokoje. Frank se rozeběhl za ním. ,,Stůj.” Začala honička po hotelu. Marcus vběhl do výtahu a odjel do přízemí. ,,Do háje. Musim po schodech.” řekl Frank a utíkal po schodech dolu. Tam viděl Marcuse, jak vybíhá ven. Naštěstí Frankova trénovaná fyzička zabrala a doběhl Marcuse. ,,Tak co mi řekneš na tohle, Marcusi. George ti dal jed a ty jsi mě měl otrávit, že. Ale to se ti nepovedlo, protože nejsem blbej. Tak a teď hezky zpátky do pokoje, hochu.” Šli do pokoje, kde Frank připoutal Marcuse k posteli. Do pusy mu dal hadr, aby nemohl křičet. Zamknul pokoj a odešel s překladačem na policii. Tam řekl, že potřebuje pomoct. Vysvětlil co se stalo. Policie zatkla George i s jeho gangem. Schytal to i Marcus. Frank mohl v klidu odletět zpátky do Berlína i s náramkem.

Kapitola 4. – PŘEDÁNÍ NÁRAMKU

,,Franku, děkuju Ti za pomoc. Vlastně jsi zachránil celý svět.” pochválil Franka Olaf. ,,No, nebýt Londýnské policie, tak mě asi dostanou.” odvětil Frank. ,,No hlavně, že jsi živý a zdravý. Jakou chceš odměnu?” ,,Nech to být. Byla to taková malá přátelská službička.” řekl Frank. ,,Tak si něco řekni.” ,,No dobře. Prosil bych jeden šálek pořádnýho silnýho kafe.”